Popelnice

Bylo nebylo, kdysi dávno žila byla dívka jménem Popelnice. Spolu se svými dvěma nevlastními sestrami obývala velice honosný dům.

Popelnice byla velice krásná, ale zapáchala natolik, že jí byly přidělovány  veškeré nečisté práce jako vynášení košů nebo čištění toalet. Mezi její nejlepší kamarády patřily krysy, slimáci a vši.

Nahoře nad městem se tyčil velice krásný zámek. Každé ráno, když Popelnice vynášela odpadky, pohlédla směrem k zámku a zasnila se.

"Vsadím se, že v tom zámku mají ty nejúžasnější odpadky," pomyslela si. "A jejich toalety určitě patří k těm nejčistším v celé zemi!"

Zámek obýval opuštěný princ, kterého denně navštěvovali prodejci, kteří mu přinášeli nejúžasnější parfémy a koření. Na prince však nic nezabíralo. Chudák princ totiž vůbec nic necítil! Chtěl si najít manželku, a tak se rozhodl pozvat na zámecký bál všechny dívky z města. Od doby, kdy se v centru města otevřelo rychlé občerstvení s hamburgery, to byla největší akce.

Nevlastní sestry vyhodily pozvánku pro Popelnici do koše. Nechtěly, aby je někdo se smrdutou sestrou zahlédl. Ha! Popelnice našla svou pozvánku na ples, když vysypávala koše!

"Ale v těchto šatech tam přece nemůžu jít!" vzlykala Popelnice a vyhazovala smrduté rybí kosti do popelnice.

Najednou se rybí kůstka rozzářila a proměnila se v Kmotřičku vílu! "Nic se neboj, holčičko," utěšovala ji a vyčarovala pro Popelnici šaty z těch nejlepších látek. "Ještě proměním tuto krysu a dýni a můžeš se vydat na bál!" Zamávala svou zlomenou kouzelnou hůlkou a proměnila okolo bežící krysu v ... obrovskou krysu!

"Jestlipak se tato dýně promění v kočár?" chtěla vědět Popelnice.

"No, vlastně ne ..." odvětila Kmotřička víla a zároveň ji proměnila ve slušivou přilbu.

Když Popelnice odjížděla na kryse pryč, zavolala zaní Kmotřička víla:

"Nezapomeň, Popelnice, musíš z bálu odejít před půlnocí. Právě v tu chvíli totiž kouzlo vyprchá!"

Když Popelnice dorazila na bál, princ se do ní, díky její kráse a neobyčejným šatům, okamžitě zamiloval. Vůbec si nevšímal jejích nevlastních sester ani jiných dívek a tančil výhradně se smradlavou Popelnicí. Jelikož nic necítil, vůbec si nebyl vědom toho, že páchla jako hnůj!

 Zanedlouho Popelnici rozbolely nohy. Nebyla zvyklá tančit ani nosit boty na podpatku, a tak si je vyzula. V tu chvíli zaplnil sál neskutečný zápach, takže všichni kromě prince okamžitě prchli ze sálu. Naopak, bez bot se mu zamlouvala ještě daleko více, neboť byla, podobně jako on, malá.

Bim! Bam! Hodiny začaly odbíjet půlnoc, a přestože by ráda zůstala, musela se vydat na zpáteční cestu, neboť věděla, že kouzlo zanedlouho vyprchá. Na své smradlavé boty si přitom vůbec nevzpomněla.

Princ boty sebral a přičichl si k nim. Představoval si, že voní po růžových okvětních lístcích, a byl odhodlán tu záhadnou dívku vypátrat a požádat ji o ruku.

 Všechno, co mu po ní zbylo, byly pouze boty. S pomocí svých sluhů zaklepal na každé dveře ve městě a požádal každou dívku, aby si boty vyzkoušela. Kvůli silnému zápachu se však žádná z nich neodvážila!

Nakonec princ dorazil k domu nevlastních sester. Sestry si ucpaly nos vatou a snažily se nazout své malinké nožky do střevíčků. Byly jim však příliš velké! Jelikož jejich dům byl poslední ve vesnici, padl na prince velký smutek. Jeho vysněná dívka nebyla nikde k nalezení.

CINK! Ozval se zvuk převržené popelnice. Princ vyběhl do dvora, kde našel Popelnici.

Okamžitě ji požádal o ruku a ona odvětila: "Proč ne!"

Poté žili oba šťastně v tom nejsmrdutějším zámku v celém království. Nikdo se je neodvážil navštívit, aniž by si nejdříve utěsnil nos kolíčkem.

KONEC

čs. Shrekovy výpravy