Kdosi našel orlí vejce a dal ho do hnízda slepici, která bydlela na dvorku za domem. Orlík se vylíhl s kuřaty a vyrostl s nimi. Celý život dělal orel to, co kuřata, a myslel si, že je kuře ze dvorku. Hrabal v zemi a hledal červy a hmyz. Kvokal a kdákal. Plácal křídly a občas pár centimetrů vzlétl.
Léta ubíhala a orel zestárl. Jednoho dne uviděl vysoko nad sebou na bezmračném nebi nádherného ptáka. Vznešeně plachtil v silných větrných proudech, téměř ani nemusel mávnout svými dlouhými, zlatými křídly.
Starý orel užasle vzhlédl: "Kdo to je?"
"To je orel, král ptáků," odpověděl mu soused. "Patří obloze. My patříme zemi. Jsme slepice."
A tak orel žil i zemřel jako slepice. To proto, že se celou dobu za slepici považoval.
Anthony de Mello: Ptačí zpěv
zamysleme se nad tím zda jsme orly , nebo slepicemi
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.