Kocour a jeho 100 párů bot

Bylo nebylo, ve větrném mlýně na kopci žil mlynář se svým jediným synem a s kocourem.

Mlynář byl těžce nemocný. Když ležel na smrtelné posteli, zavolal syna a kocoura k sobě.

"Už nebudu dlouho naživu," oznámil jim. "Rád bych proto rozdělil své jmění. Svému jedinému synovi odkazuji mlýn, půdu a všechen ostatní majetek." (Syn už začal přepočítávat peníze.)

"A svému výtečnému kocourovi - myšilovovi," řekl mlynář a podal Kocourovi klíč, "věnuji všechno, co mám ve skříni ... (Kocour odemkl skříň) ... svou sbírku čítající sto párů bot kočičí velikosti!"

A opravdu, ve skříni byly všechny druhy bot - sportovní, společenské, vycházkové a dokonce i pár chlupatých pantolí s králičími oušky.

Kocoura to zaskočilo, ale protože měl dobré vychování, řekl: "Hm, tak díky moc, tati."

Krátce nato mlynář skonal a jeho syn vykopl Kocoura ze mlýna. Bez střechy nad hlavou a bez živobytí musel Kocour spoléhat jen na svůj důvtip. Obul si bytelné holínky a ostatní boty zabalil do velkého batohu. Nechal mlýn za zády a vydal se do světa za štěstím.

Cestou si pochvaloval svoje skvělé pevné holínky, protože musel projít hlubokou smrdutou bažinou. Kočky si nerady namočí tlapky!

Uprostřed bažiny stál polozbořený zámek. Jeho pánem byl bohatý, ale lakotný a hloupý obr.

"Toho lakomého obra přemůžu," řekl si Kocour. "Pak si přivlastním všechno jeho bohatství. A k tomu mi poslouží moje nová sbírka kočičích bot!"

Tak si odvážný kocour obul pracovní boty s kovovou špičkou a napochodoval k vratům obrova zámku.

Dvakrát kopl do vrat.

BUCH! BUCH!

"Kdo to je?" zařval uvnitř obr. "Kdo se to opovažuje kopat do mých vrat?!"

Vrata se rozletěla a před Kocourem stál ten nejušmudlanější, nejpoďobanější, nejsmrduťejší  zelený obr, jakého kdy viděl.

Ničemný obr se dovedl přeměnit v jakékoli zvíře. Hned to předvedl a proměnil se v zuřivého lva. Řval tak hlasitě, že se z toho Kocourovi zkroutily vousky. Pak lev skočil.

Kocoura však nedostal. Ten si předtím rychle obul odpružené boty na basketbal a vyskočil vysoko z dosahu lvích čelistí.

"RUUAAÁ!" zařval lev, než se zase proměnil v obra.

"Myslíš si, jak jsi chytrý, Kocoure v basketbalových botách!" zavrčel zlobr. "Tak uvidíme, jak si poradíš s býkem!"

Spustil se na všechny čtyři a proměnil se v obrovského funícího býka, který vyrazil proti Kocourovi.

Kocour se zase rychle přezul, tentokrát do běžeckých bot. Ať se býk snažil, jak chtěl, Kocourovi v tretrách nestačil. Brzy musel zastavit, aby popadl dech.

Pak obr dostal jiný nápad. Jeho kůže chytila tmavší odstín zelené a zhrubla. Čelisti se otevřely dokořán a chňaply. Teď z něj byl krokodýl!

Kocour se jenom zasmál obrově prostoduchosti. Než mu krokodýl stačil chňapnout po tlapkách, vklouzl do okovaných bot.

CVAK! Zuby se sypaly všude kolem, jak si krokodýl kousl do železa.

Obr zaklel bezzubou tlamou. Teď už opravdu zuřil. Svinul se a proměnil se v jedovatého hada. Zasyčel, odplivl si a vztyčil se před Kocourem.

Kocour obhlédl svou sbírku bot - dřeváků, pantoflí, kopaček ... co by si tak obul tentokrát? Pak je uviděl. Rychle si zašněroval brusle. Přejel přes hada a rozřízl ho na dva kusy. Muselo to pěkně bolet!

A tak žil Kocour šťastně navěky v zámku po mrtvém obrovi, obklopený veškerou svou skvělou obuví! Hurá!

KONEC

čs. Shrekovy výpravy